Území bílých králů
Někdy nás příroda pustí tak blízko, až žasneme.
Před pár lety jsem poprvé v lesích na Lipensku nečekaně pozoroval větší stádo daňka skvrnitého (Dama dama). Pár desítek jedinců se pokojně popásalo, nedaleko ode mne přecházelo přes lesní cestu a najednou vidím, že je mezi nimi daněk bílý jako mléko. Nejsem myslivec, zajímají mě hlavně ptáci a ryby, kterým jsem propadnul na celý život. O bílých daňcích jsem nevěděl nic. Jako kluk jsem ale měl moc rád český dobrodružný seriál Území bílých králů. Ústředním motivem bylo skutečné stádo bílých jelenů, které je součástí našeho národního přírodního a kulturního dědictví. Péči o jeleny v oboře měl na starosti filmový hajný Jan Kanyza - rodák z Lipníka nad Bečvou. No ale zpátky k lipenským daňkům... Že se po letech budu s těmito bílými králi setkávat pravidelně a oni mě nechají nahlížet do svého života, a to bez jakéhokoli úsilí z mé strany, to by mě tedy nenapadlo. Mezitím jsem ještě četl malý děkovný článek v časopise Myslivost, kde autor zmiňoval, že jako host zde na Lipensku zažil nezapomenutelné chvíle, když mohl pozorovat hned všechny čtyři barevné varianty daňka skvrnitého. Po několika letošních setkáních s jednotlivými bílými daňky se mi právě dnes v podvečer poštěstilo vidět malé stádo při okraji pohádkově podzimem zbarveného lesa. V tom stádu byli daňci mlékově bílí, klasicky červenohnědí s bílými skvrnami, světle karameloví a nakonec břidlicově šedohnědí. Když jsem před týdnem pozoroval dvě bílé daněly se dvěma klasicky zbarvenými daňčaty, jak se při rozbřesku popásají, považoval jsem to za vrchol mých pozorování bílých králů a královen. Teď ale vím, že můžu čekat na další velké zážitky. A taky už jsem zřejmě rozluštil, proč vesnice Lhota, přes kterou pravidelně projíždím, má ve znaku bílého jelena. On to bude daněk, který rovněž patří mezi jelenovité. Tady totiž velcí jeleni lesní nejsou, až dál v Oderských vrších. A bílé jeleny, ty tu opravdu nemáme. U laické veřejnosti je tato záměna častá a pochopitelná. Nejinak tomu bylo v historii.
Z nějakého důvodu mi příroda otevřela dveře, o kterých jsem neměl tušení, a pozvala mě dál. Bílé daňky už potkám, jen na ně pomyslím. Nejsem lovec, nejsem fotograf. Jen chovám hlubokou pokoru a úžas k přírodě, která nás obklopuje. Chraňme si ji, dokud je čas!
► Více o daňcích si můžete přečíst třeba na Wikipedii.
► Videozáběry daňků a dalších lesních zvířat najdete na webu FOREST.
Petr REJZEK, biolog a pedagog
NAŠE SPOLEČNÁ KRAJINA z.s.
