V rámci Projektu ČIŘIKÁNÍ se zajímáme také o vhodné způsoby péče o koroptev polní tak, abychom přispěli k zachování a obnově stavu její populace. Na našem informačním portálu shromažďujeme informace a zkušenosti, které se mohou hodit lidem v praktické péči o koroptev polní. V tomto smyslu už bylo hodně věcí vymyšleno a objeveno. Pojďme se proto podívat na zkušenosti našich dědů.

Citujeme z periodika Stráž myslivosti z roku 1941:

* * * * *

KRMIVO PRO ZIMU

Také o krmivu bylo již často psáno. V zimě nejsou koroptve vybíravé. Hmyzu, jejich nejmilejší potravy, není, seberou tedy z hladu všelicos. Z obilí je jim nejmilejší pšenice, a té se též ponejvíce používá k zasypávání v zimě. A že mají ze všeho nejraději seménka travin a plevelů, je všeobecně známo.

Tím zdála by se otázka zimního krmení skoro rozřešena. Loňská drsná zima nás však poučila, že krmení samo o sobě nestačilo k tomu, aby koroptve ochránilo před zmrznutím. I s plnými volátky hynuly mrazem. Ani obilí, sezobané večer, neuchránilo je před smrtí za tuhého mrazu v noci. Proč nestačilo tedy krmení k záchraně před mrazy?

Foto © Pavel Hanibal

Zajímavý poznatek v tom směru uveřejnil v Deutsche Jagd 1940 Hans Bruns, autor četných odborných pojednání z oboru myslivosti. V lednu 1940 byl na posledním zaječím honě v Sudetách. Tam mu bylo nápadno, že koroptve, jejichž množství bylo jemu ze severního Německa něco neznámého, v kolech buď jen několik kroků letěly a hned zse sedaly, anebo vůbec nevstávaly. Psi je donášeli živé. Čtyři z nich prozkoumal a shledal, že byly přetučnělé a tím oslabené v letu.

Nedalo mu to však pokoje a nezdálo se mu to pravou příčinou malátnosti koroptví. Proto učinil tento pokus: V příštích dnech počalo sněžiti. Dal tedy zastaviti obvyklé krmení plevelovými semeny a koroptve dva dny nedostaly ničeho. Potom byly po dva dny krmeny plnozrnnou pšenicí, napřed jen málo, aby pořádně vyhladověly a pak dostaly najednou mnoho. Výsledek byl: Koroptve se daly chytati do ruky, tak byly malátné.

Podržel si z nich čtyři a prozkoumal jejich vnitřnosti. Byly plny pšenice, která dílem ve voleti, dílem v žaludku byla nabobtnalá až k velikosti kávových zrnek. Příčina je jasná: Vyhladovělé koroptve se nazobaly velkozrnné pšenice, ale malé kaménky v žaludku, jež slouží k rozmělnění semen, nemohly zpracovati velká pšeničná zrna, kteráž proto zůstala z části nestrávena a působila koroptvím bolesti. Ihned byla tedy zasypána plevelová semena s hrubým pískem a za tři dni byly koroptve zase zdrávy.

Bruns vyslovuje následkem toho přesvědčení, že jedině nepřirozené krmení koroptví způsobilo onu neschopnost k letu. Koroptev jakožto stepní pták živí se hmyzem a semeny všeho druhu. Velikosti těla jejího a její potravě jsou přizpůsobeny kaménky v žaludku, kterými se potrava ruzmělňuje. Tvrdí, že ne krmivo, ale tyto kaménky udržují zvěř zdravou.

Proto vybízí Bruns všechny majitle a nájemce honiteb, aby v době mlácení dali posbírati pod mlátičkami všechen plevel, v němž jsou i drobné kaménky. Koroptve potom s plevelovými semeny sezobou i jim potřebné množství kaménků. Jen toto krmivo patří do zásypů pro koroptve, nanejvýše se k tomu má přidati něco pozadního obilí.

Foto © Pavel Hanibal

Při této příležitosti vzpomíná Bruns také toho, jakou výbornou službu konaly v letošní zimě hromady plev, na nichž se s pernatou zvěří ohřívalo i srní. O plevách psal jsem již v r. 1936 dvakrát v „Selských listech“, zde pak potvrzuje můj názor plně i zkušený myslivec německý.

Význam plev pro krmení koroptví i bažantů se u nás ještě stále bagatelisuje. Ani Raesfeld nemá ve svém velkém díle „Die Hege in der freien Wildbahn“ zmínky o plevách. Kdo však někdy pozoroval koroptve a bažanty u stohů slámy, které zůstaly v poli po vymlácení obilí, ví dobře, jak denně od podzimu do jarního tání bylo možno viděti koroptvičky hrabati a posedávati na hromadách plev u stohů. Zvěř tak ukázala sama, co má ráda. A proto mnozí páni honiteb dali vyvážeti plevy ze stodol na pole. V takové hromadě plev našlo se mnohé seménko plevelové, i některé lehčí zrnko obilí do nich mlátička zafoukala. Občas se do plev přihodila hrst zrní s hrubým pískem, a koroptve se daly zase tím čileji do hrabání. Pohybem se zahřívaly a udržovaly při zdraví.

Plevy, jakožto zbytková biomasa rostlinné výroby, se v současnosti většinou zpracovávají na biopalivo k výrobě tepelné energie. Což je v souladu s plánem Ministerstva zemědělství ČR na efektivní využití biomasy do roku 2020. Výkupní cena za plevy se pohybuje okolo 500–1500 Kč za 1 tunu (bez DPH).

Plevy jsou nejlacinější krmivo, stojí jen trochu práce při vyvážení. Ještě než přijdou sněhové vánice a mrazy, vyvezou se fůry plev na několik míst v honitbě, kde se koroptve rády zdržují. Malé hromádky nepomohou, jsou brzy srovnány se zemí. I větší hromady koroptve rozhrabou, ale ty se občas shrnou do kopečků a tak se udrží do jara. Je-li sucho, je dobré, polejí-li se plevy na povrchu trochu vodou, aby se slehly a vítr je norozfoukal. Plevy se zapaří a zvěř se na nich ohřívá. Vrch hromady okryjeme trním, aby dravci nemohli uchvátiti hrabající koroptve.

Velmi dobré je, když hromada plev přiléhá k jižní straně nějaké boudy, stodoly nebo houští a zvláště k trní. Zvěř má sluneční stranu velmi ráda, a plevy zde nikdy tak nepromrznou jako na straně severní. V trní a v houští se zvěř může též ukrýti před dravci. Není dobré, zakládají-li se hromady plev u stromů v poli nebo u lesů, protože dravci sedají na vrcholky stromů jako na pozorovací stanici a odtud podnikají útoky na zvěř, sedící na plevách. Na stromech škodná také přenocuje, aby mohla časně zrána započíti své nekalé řemeslo. V plevách vyhrabou si koroptve obyčejně díry a v těch se kryjí před zimní nepohodou. Napadne-li sníh, je třeba s povrchu hromady jej odházeti.

Viděl jsem před lety ve Slezsku za sněžné zimy denně seděti koroptve na plevách za stodolou selského statku. Když vyjel povoz např. s hnojem nebo močůvkou za stodolu, odlítly na blízkou stráň a vrátily se hned, jakmile povoz zajel. Když však hrčel po kolejích za vesnicí vlak, jen se přitlačily do svých dolíků. Bylo to v horách, zima koroptve sehnala s náhorní roviny do údolí a tam se jim na plevách celou zimu teple sedělo.

Od vynalezení parní mlátičky mlátívaly velkostatky a později také větší rolníci obilí přímo na poli. U stohů slámy zůstávaly ležeti i hromady plev. Nikdo nemůže však říci, že by pole okolo hromad plev byla zarůstala plevelem. Koroptve, stažené v ta místa z celého okolí, sezobaly kdejaké seménko plevelové nejen z hromad plev, ale i okolo nich. Letos jeví se najednou strach před plevelem. Až pominou zlé následky zimy a koroptve se nám zase rozmnoží na dřívější počet, nebude plevele, jako dříve nebývalo. O to se postarají věrné pomocnice rolníkovy – naše milé čiřikavky.

* * * * *

Tolik k samotnému přikrmování a využití plev při zimní péči o koroptve polní. Ať je to inspirací ke spolupráci myslivce a zemědělce, resp. uživatele honitby a uživatele orné půdy. Heslo: plevy za ochranu před plevelem.

LITERATURA

Slaný J. 1941. Něco ze života koroptví a chovu koroptví. Stráž myslivosti, Ústřední věstník České myslivecké jednoty. Ročník XIX., číslo 1.

Kurzíva = citace
Tučně = poznámka autora

Michal ZEDEK
odborný zástupce projektu