Podle dosavadních zkušeností je zcela jisto, že dovezené koroptve nezůstanou vždy na tom místě, kde budou vypuštěny. Určité, v některých případech značné procento odletí jinam. Koroptev je pták stálý. Když se tedy po vypuštění octne v kraji neznámém, poletuje s místa na místo a hledá své bývalé bydliště. Nikdo nemůže proto počítati s tím, že všechny vypuštěné koroptve zůstanou v jeho honitbě. U žádné zvěře není vypouštění tak riskantní, jako u koroptví. I když se zachováme podle všech pokynů a pravidel, nemůžeme nikdy věděti, kolik nám jich uletí k sousedům. Jen velké komplexy pozemků mohou býti do jisté míry ušetřeny ztrát. Proto by se měli koroptve nasazovati nejen do jednotlivých honiteb, nýbrž mělo by se toto zazvěřování prováděti současně v celých krajích.

Myslivci mají v současnosti možnost sdružit více honiteb do oblasti chovu koroptve polní. Jedním ze základních cílů je vytvoření rozsáhlejšího území s vyrovnanými podmínkami životního prostředí a tedy i kvality biotopu nejen pro koroptev.

Nepomůže ani, když koroptve vypustíme v noci. Ráno poznají, že jsou v cizím kraji, a odtáhnou, aby hledaly svůj starý domov. Vypustíme-li párky, odletí teprve zcela jistě, aby hledaly své bývalé hnízdiště. Jednotlivě vypuštěné kohoutky a slepičky mohou upoutati na místě nespárkované slepičky, popř. kohoutci. To však bychom museli míti předem zjištěno, aby podle toho mohlo býti vypuštěno ono pohlaví, jehož je nedostatek. Jde-li o zazvěření, jako je tomu letos, pak musíme vypouštěti párky a čekati, kolik nám jich zůstane.

Nejlépe se k tomu hodí doba páření, dotud musíme koroptve chovati doma. Vypouštěti před zimou se nedoporučuje. Rovněž tak se nedoporučuje pomazávati jim letky v křídlech jílem apod. Neuletí sice ale stávají se snadnou kořistí škodné.

Abychom koroptve udrželi, nesmíme kromě výloh spojených s nákupem litovati dalších nákladů a musíme poříditi v křoví volieru 3 m širokou a tolik metrů dlouhou, kolik máme párků, aby každý párek mohl míti 1m široký oddíl. Dá se jim tam dostatek krmiva a vody a po několika dnech se voliera opatrně v noci otevře, aby se nepoplašily. Ráno jsou roztroušeny okolo voliery a neodletí.

Živé koroptve zasílají se nejlépe v kulatých proutěných koších, přikrytých dvěma plátny, mezi něž se dá něco slámy nebo sena, aby si při pokusech o vzlétnutí neporanily hlavičky. Koše jsou lepší než bedny, protože jsou vzdušnější. Nevýhodou jsou též u beden rohy. Před odesláním nedá se koroptvím píti. Dostačí, dáme-li jim do koše něco řepy nebo kapusty, vodou pokropené.

Foto © Jiří Bohdal